dnes je první den,
kdy já ještě žiju a brácha ne
vždy mi přišel příliš starý na to, abychom si měli co říct
místo toho jsme řešili jen praktické věci
jako vyloupat posbírané ořechy
a ty špalíčky naštípat na třísky
hlavně sníst všechny ty vlašáky, kladl mi na srdce
ujišťoval se, jestli jsem je dost rozkousala a nesnědla skořápku
měl velké ruce, do kterých se vešlo mnohem více jader než do mých
včera jsem ho ve snu pozorovala dýchat
a nechtěla jsem to říkat, ale připomínal mi rybu
představovala jsem si ho, jak ji drží ve svých rukou, které jsou větší než mé
mokrou rybu kterou chytil v řece
v řece, u které žiju
a kam se nikdy nepodívá